Hasičský dobrovolný sbor Čehovice patřil spolu se sbory z Bedihoště, Hrubčic, Otonovic, Kralic na Hané k XI. Prostějovské Župě. Roku 1939 byl náčelníkem této župy zvolen Karel Horák. Účel župních jednot spočíval v tom, že mimo výcviku a jednotného stejnokroje zajišťovaly také sdruženými prostředky podporu svých členů a napomáhaly rozvoji myšlenky dobrovolné požární ochrany.
Okupace Československa nacistickým Německem ochromila všechny spolky a i činnost hasičských sborů.
Na základě nařízení zemského prezidenta v Brně musely roku 1940 sbory odstranit z opasků a přileb znak bývalé republiky. Tyto znaky byly pak prodány jako staré železo. Mj. bylo také zakázáno nošení brigadýrek a místo nich byly doporučeny látkové lodičky. Hasičské sbory byly zařazeny do Civilní protiletecké ochrany a musely konat povinná školení obyvatelstva. Na základě pokynu zemské hasičské jednoty byl roku 1940 sestaven ze členů hasičského sboru samaritánský sbor se členy např.: Jan Lamplot, Antonín Uličný, Josef Novotný, Marie Roubalová, Marie Přikrylová a František Nakládal. Samaritánský sbor prováděl první pomoc občanům. Jen v roce 1948 provedli 37 zákroků, 96 zákroků v roce 1954, 152 zákroků v roce 1955. Roku 1952 na základě celostátní konference přešla samaritánská pomoc na Československý červený kříž, u nás samaritánství u sboru bylo až do roku 1955.
Roku 1940 byl novými stanovami změněn název Hasičský dobrovolný sbor na Sbor dobrovolných hasičů. Od roku 1953 byl změněn název organizace dobrovolných hasičů na Československý svaz požární ochrany, a pro roce 1990 byl změněn tento název na původní Sbor dobrovolných hasičů.
Od roku 1941 musely být na zbrojnici pravidelně po dobu žní sestavovány k ochraně úrody celodenní hlídky.
Roku 1942 byl majetek sboru předán podle nařízení ministerstva vnitra do vlastnictví obce.
Dějiny Československa ovlivňovaly sbor i jinak. Roku 1942 museli odejít do říše Antonín Stodola a Vladimír Kadlec. Po skončení II. světové války začalo osídlování pohraničí, čehož využili i členové sboru (Bumbuch František, Cásek František, Dvořák Josef, Kubovský Albert, Novotný Jan, Bartoš Alois, Buček Vojtěch a Bárta Jan). Řady členů prořídly i tím, že někteří museli nastoupit mimořádnou vojenskou službu (např. velitel Zapletal).
13. okrsek, kam patří i Čehovice byl roku 1946 rozšířen o sbory z Čelčic, Dobromilic, Pivína a v roce 1949 byl zvolen okrskovým velitelem Zapletal Jan. Roku 1965 přibyl k našemu okrsku i sbor ze Skalky.
Roku 1955 byly ustanoveny 4 domovní požární družstva z řad občanů (nečlenů sboru) pro první zásah v případě požáru a od dalšího roku se na požární hlídce podílela i školní mládež tím, že v době žní hlídkovala kolem železniční tratě, za což pak získávala i ocenění.
Roku 1963 byla v obci zakoupena siréna a umístěna na věži hasičské zbrojnice, občané byli seznámeni s její obsluhou. Roku 1970 byla zakoupena požárnická vlajka. Roku 1994 byl zaveden plyn na hasičskou zbrojnici.
Roku 1972 získal náš sbor dobrovolných hasičů 1. místo v soutěži o nejlepší sbor okresu, za to získal 4000 Kčs.
Při povodních roku 1997 vypomáhal sbor dobrovolných hasičů v obci Troubky a Tovačov (jmenovitě- Mrázek J., Jiruše Fr., Uličný St., Pekárek Jar., Horák Jan, Vrbecký B.). Okresní úřad Přerov, Hasičské záchranné sbory okresů Přerov a Prostějov udělily SDH Čehovice děkovný list.
Zpracovala Ing. Alice Hrubá